Kategorie ZCHÚ: Přírodní památka

Zřizovací předpis: Vyhláška č. 5/1988 Sb. NVP

Katastrální území: Kunratice, Michle, Krč

Rozloha: 152 ha

Údolí Kunratického potoka tabule mapa Údolí Kunratického potoka tabule letec. snímek_05

Důvod ochrany: Soubor polopřirozených lesních společenstev a pozůstatků xerotermních stepí v morfologicky členitém okolí Kunratického potoka. Významný geologický profil prvohorního ordoviku.

Tato přírodní památka má význam především v tom, že na území pražské pánve představuje jeden z nejúplnějších, dobře přístupných profilů celým spodním ordovikem, včetně hranice mezi stupni dobrotiv a beroun. V jižní části území vystupují na povrch nejstarší vrstvy a směrem k severu se můžeme setkat se stále mladšími překryvy. Nejzajímavější odkryv je v hradním příkopu, který byl vyhlouben v roce 1411 v souvislosti se stavbou Nového Hrádku. Ukazuje nám jeden  z nejlepších profilů spodním ordovikem na území pražské pánve.

Jižní a západní svahy údolí jsou strmé, povrch tvoří drobné sypavé úlomky ordovických břidlic s malým obsahem minerálních látek využitelných pro rostliny. Proto je porůstá netvárná kyselá doubrava s metličkou křivolakou a bikou bělavou. Místa, která jsou více zazemněná, pokrývá černýšová dubohabřina biková, kde se k dubu zimnímu významněji přidává habr obecný. Na horních hranách jižních svahů rostou teplomilné tolitové doubravy, přičemž na ojedinělé sprašové návěji (na ploše pouhých několika čtverečních metrů) se nachází velmi zajímavé společenstvo s třemdavou bílou a kamejkou modronachovou. Severní svahy, které jsou vlhčí a živnější, hostí výrazně pestřejší směs dřevin – javory, jasan ztepilý, lípy, habr obecný – a mají charakter suťového lesa. Plošina nad údolím, chudá živinami i počtem druhů, je porostlá kyselou doubravou, kde se místy více uplatňuje lipnice hajní.

Botanicky velmi cenné jsou xerotermní skalky vystupující na několika místech na svazích nad potokem. V jarních měsících na nich například bíle svítí bělozářky větvité. Pozornost zasluhuje také vegetace skalních výchozů v nejvýchodnějším výběžku území nad Dolnomlýnským rybníkem s koniklecem lučním českým, bělozářkou liliovitou, vzácnými jestřábníky a zejména početným křivatcem českým. Z hub je odtud známý na svazích rostoucí a v Čechách velmi vzácný mykorhizní hřib bronzový – je to jeho jediná lokalita v Praze.

Přirozeně meandrující tok Kunratického potoka je střídavě lemován užšími nebo širšími porosty střemchové jaseniny a ptačincové olšiny. Dominují v nich olše, vrby, topoly a jasany. V širší nivě pod Kunratickým mlýnem na vystupujících pramenech jsou fragmenty podmáčených luk s ostřicí trsnatou. Podél potoka je květena z celého území nejpestřejší. Zejména v jarních měsících vás potěší bohaté koberce sasanek hajních a pryskyřníkovitých, orsejů jarních, plicníků lékařských, které později nahradí pomněnky nebo kostivaly.

V nivě potoka se vyskytuje plž závornatka kyjovitá a z brouků např. střevlíček rákosní. Nosatcovité zastupuje např. reliktní Notaris maerkeli, na jilmech květopas Anthonomus ulmi, na dubech nosatec žaludový nebo na jeřábu křovák Magdalis barbicornis. Kontinuální existenci zdejšího lesa dokazuje bezkřídlý nosatec Acalles echinatus. V lesních porostech bylo nalezeno 44 druhů tesaříků, mezi nimi např. velký a velmi pěkný tesařík piluna. Ze zajímavých motýlů se zde na olších vyvíjí bronzovníček olšový, krásněnka olšová či pouzdrovníček olšový, na jilmech ostruháček jilmový a na topolech a vrbách potom velmi pěkný batolec červený. V horní partii lesa se na zdejších dubech vyvíjí např. zajímavá nesytka dubová, na habrech potom vzpřímenka habrová. Přímo na březích potoka žije vzácný chladnomilný pavouk plachetnatka Bathyphantes similis. V prosvětlenějších partiích lesa se vyskytují teplomilní slíďáci.

Na xerotermních stanovištích žijí teplomilné druhy pavouků stepník rudý nebo teplomil čtyřskvrnný, z reliktních fytofágních brouků stepní bezkřídlí nosatci, z blanokřídlých vzácná paličatka Abia sericea a velmi vzácná hrabalka Arachnospila hedickei. Mezi motýli vázanými na společenstva skalních výchozů zde můžeme najít např. třásníčka bílého nebo kropenatce vřesového.

Mezi ptáky, kteří se zdržují ve zdejším zalesněném údolí jsou k vidění budníček lesní, konipas horský, sedmihlásek hajní nebo žluna zelená. V porostech jsou dále k vidění např. datel černý, strakapoud prostřední, hýl obecný nebo sýkora parukářka.

V lese v nivě potoka žije na jednom z mála míst v Praze hrabošík podzemní, v bylinné vegetaci podmáčených luk myška drobná. Doupné stromy poskytují útočiště letním koloniím netopýra rezavého a netopýra vodního.

Nebezpečí pro chráněné území představují zejména nezodpovědní cyklisté, kteří jezdí mimo cesty a zejména v porostech rostoucích na svahu neúměrně zvyšují erozi. Ta má za následek jednak sesuvy půdy, ale především likvidaci bylinného patra.

Podobný problém způsobuje i místní populace muflonů. Muflon u nás není původním obyvatelem lesů. Byl zde vysazen v relativně nedávné době. Vyhovují mu extrémní svahy s vystupujícími skalkami, kde bohužel decimuje veškeré byliny a zmlazující se stromy.

Dalším místním problémem jsou volně pobíhající psi, kteří ruší hnízdící ptáky, resp. jim znemožňují zahnízdění. To se týká především okolí Kunratického potoka, kde se vyskytuje nejvíce ptáků hnízdících jen nízko nad zemí nebo dokonce přímo na zemi.

Velice vás proto prosíme, při pobytu v chráněném území mějte své psy na vodítku.

Křivatec český tabule Údolí Kunratického potoka foto Rom Třemdava bílá tabule Údolí Kunratického potoka foto Vávra Kostival lékařský tabule Údolí Kunratického potoka foto Vávra  Orsej jarní tabule Údolí Kunratického potoka foto Vávra Nesytka dubová tabule Údolí Kunratického potoka foto Vávra  
Křivatec český
Gagea bohemica
(foto J. Rom)
Třemdava bílá
Dictamnus albus
(foto J. Vávra)
Kostival lékařský Symphytum officinale
(foto J. Vávra)
Orsej jarní
Ficaria verna
(foto. J. Vávra)
Nesytka dubová
Synanthedon conopiforme
(foto J. Vávra)