Vodu do přírody musíme vracet ve stejné kvalitě, v jaké jsme si jí od ní vypůjčili.

Voda v bytě, továrně nebo třeba nemocnici se mění. Mění se její teplota, přibývají zbytky z umytého nádobí, obsah záchodu nebo špína opouštějící pračku a mnohdy jde dokonce o toxické látky. Z vody pitné se stává voda odpadní. Její nejobvyklejší cesta je kanalizací do čistírny odpadních vod (ČOV). Možností je ale více. Skladování vody v bezodtoké jímce (alias žumpě) a odvoz podle potřeby fekálním vozem (užíváme pro něj zde nepublikovatelný hezký český název) nejčastěji zase do ČOVky. Jen výjimečně může být dovoleno vsakování vody z domácností do země a do ztracena – trativodem. Nejedovatou vodu z domácností i továren dokáží zpracovat intenzivní a důmyslně navržené mokřady – tzv. kořenové čističky odpadních vod. Rostliny plus mikroskopické osazenstvo takového průmyslového mokřadu totiž dokáže vychytat z vody nejrůznější látky, které jsou pro ně potravou a stavebním materiálem. Zbyde jen voda málo znečištěná, která už může odtékat volně pryč. V každém případě je zakázané vypouštění odpadních vod na povrch nebo dokonce přímo do vodních toků bez čištění. Paradoxem však je, že zejména u malých potoků škodí vodním organismům i voda čistírnami příliš vyčištěná. Voda úplně zbavená živin negativně ovlivňuje některá vodní společenstva. Všeho moc škodí, ať už jde o špínu nebo o čistotu.

Paseka v potoce aneb co se stane, když to tam pustíte jen tak

Tenzidy, mýdla, saponáty. Mají společné to, že snižují povrchové napětí vody. Voda se totiž nerada míchá se vzduchem, vytváří na povrchu pružnou blanku. Právě to umožňuje vodním plošticím bruslařkám běhat suchou nohou po hladině. Snížené napětí vody jim jednak přivodí koupel, jednak umožní vytvoření pěny – směsi vody a vzduchu. Tyto látky jsou sice pak podle druhu více nebo méně rozložitelné biologickou cestou, ale než se tak stane, mohou usmrtit mnoho vodních živáčků.

Krmivo pro řasy aneb hnojte raději vinice. Lidské fekálie jsou skvělé hnojivo (když si odmyslíme praktickou stránku použití a problémy s přenosem některých chorob a parazitů). A to je v naší beztak už přehnojené krajině problém. Voda plná fosforu, dusíku a dalších snadno dostupných živin je z pohledu mnoha mikroorganismů a řas výživnou polévkou. Čili  vesele se v ní množí a voda kvete a hraje všemi barvami, zejména zelenou a červenou. Jenže řasy potřebují jako všechny rostliny světlo a pokud je jich moc, tak ty ve spodních patrech hynou. Voda se kazí a hnije. Pokud jsou ve vodě sinice, tak ty navíc vytváří řadu toxických látek. Živiny prostě do vody vypouštět nesmíme.

Oleje a tuky. Olej na vodě plave a vytváří tenkou vrstvu. Pokud je ho hodně, může pokrýt hladinu dokonale a zabránit výměně plynů mezi vodou a vzduchem. Co to udělá s vodními živočichy, je asi nasnadě.

Benzín, nafta. Benzín je jedovatý a hořlavý, ale zase se celkem rychle odpařuje (a otravuje tedy spíše ovzduší). Nafta nebo ropa jsou jiný případ: Pokrývají hladinu i vše živé v dosahu. Pro představu si stačí najít záběry pláží po havárii ropného tankeru.

Hormony, léky, drogy. To všechno v množství větším než malém končí ve vodě a celkem beze změny prochází čističkami odpadních vod. Účinky jsou různé, ale plavba v hormonálním akváriu rybám i dalším vodním organismům způsobuje zmatek ve vývoji, může měnit pohlaví nebo jsou rovnou nepravými hermafrodity nebo „jen“ neplodní. Opravdu v tom plavou. Neblahé účinky stejných látek ve vodě na lidi se předpokládají, ale obvykle se na ně přijde až po letech či desetiletích.

Pokuty za znečišťování vod jsou různé podle druhu znečišťující látky, vypuštěného nebo uniklého množství a důsledků, které to mělo. Obecně jsou od 20 000 do 100 000 Kč. Pro ilustraci: Mytí vozidla nebo stroje poblíž vody je pokutováno 20 000 Kč.

Související právní úprava, pokuty a sankce, další informace:

Zpět do vodních toků se z našich domácností i hospodářských zařízení musí dostat vždy jen voda vyčištěná. Ve skutečnosti se tak ale děje jen částečně.

Odpadní vodu umíme naštěstí v čistírnách (ČOV) s využitím nejmodernějších technologií i vložením nemalé energie docela dobře zbavit sloučenin dusíku a fosforu coby produktů lidského metabolismu, ale třeba i pracích a čisticích prostředků. Podobně, ale s mnohem menší vloženou energií je tomu i u kořenových čistíren, které důmyslně využívají přírodní čistící procesy běžně probíhající v mokřadech. Mnohé látky, jako třeba zbytky léků a umělých hormonů, však naše čistírny odpadních vod nezachytí. Na vodní organismy to má zajímavé ale zároveň velmi destruktivní následky. Jaké to může mít následky pro lidský organismus, zatím nevíme.

Pokuty za znečišťování vod jsou různé podle druhu znečišťující látky, vypuštěného nebo uniklého množství a důsledků, které to mělo. Obecně jsou od 20 000 do 100 000 Kč.

Ochranu vod u nás řeší především tyto normy:

  • Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákonDefinuje práva a povinnosti ve vztahu k vodě. Stanovuje způsoby ochrany, povolené nakládání s ní, zakázané činnosti atd.
  • Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacíchUrčuje věci povolené a zakázané ve vztahu k vodovodům a kanalizacím, jaké odpadní vody je možné vypouštět atd.