[ Úvodní popis | Základní charakteristika | Orientační mapa | Tipy k návštěvě a rekreaci | Podrobné informace | Fotogalerie ]
Použité texty byly pževzaty z brožury Přírodní park Hostivař-Záběhlice vydané v roce 2010 Odborem ochrany prostředí MHMP.
- brožura ve formátu PDF ke stažení (vel. souboru 580 kbyte)
Orientační mapka:
 |
odkaz na mapu Prahy v Atlasu životního prostředí  |
Zvláště chráněná území na území parku:
|
Naše tipy k návštěvě a k rekreaci:
|
Parky: Studánky: |
Trasy podél potoků: Páteřní a hlavní cyklotrasy: |
Podrobné informace:
Jde o menší přírodní park, který dnes tvoří enklávu uvnitř velkoplošné městské zástavby. Pozůstává ze dvou částí. Horní zahrnuje oba svahy údolí potoka Botiče s přehradní nádrží Hostivař (dokončena v roce 1962) včetně zalesněných návrší po obou stranách a údolní nivu pod hrází nádrže až k okraji staré Hostivaře. Úzký koridor, který touto obcí prochází při toku Botiče, propojuje horní úsek s dolní částí, která zahrnuje nivu Botiče a část zalesněného levého svahu údolí až k Hamerskému rybníku v Záběhlicích. Svahy údolí tvoří na horním okraji vodní nádrže břidlice a droby štěchovické skupiny neoproterozoika. Dále k západu jsou to horniny ordoviku, většinou měkčí břidlice šáreckého, dobrotivského, letenského a zahořanského souvrství. Soutěsku v zákrutu u hráze nádrže Hostivař tvoří odolné skalecké křemence.
V roce 1968 byla na ploše 6,7 ha vyhlášena přírodní památka Meandry Botiče. Zahrnuje koryto potoka a jeho bezprostřední okolí od koruny přehradní hráze až po park Práče v Záběhlicích.
Niva potoka a meandrující tok Botiče je zaříznut do vlastních aluviálních náplavů hlín a písčitých hlín, štěrkopísky vystupují pouze v oblasti těsně pod přehradou. Jejich podloží pak tvoří převážně břidličná souvrství ordovického stupně beroun. Jsou zde vyvinuty nivní půdy, v okrajích ochranného pásma a okolí přehrady i půdy hnědé.
Břehové porosty místy přecházejí v olšinové porosty s dymnivkou dutou, dymnivkou bobovou a blatouchem bahenním. Úzká niva potoka Botič je lemovaná fragmenty střemchové jaseniny. Bezobratlí živočichové odrážejí typ biotopu, tj. pobřežní pás potoka a zbytky nivních luk. Z 86 druhů střevlíkovitých jsou to např. Leistus terminatus a Ocys quinquestriatus. Z fytofágních brouků z 56 druhů mandelinkovitých jmenujme Donacia marginata a Hippuriphila modeeri, ze 107 druhů nosatcovitých např. druhy Barypeithes pellucidus, Rhynchaenus foliorum. Motýlů bylo v území určeno 31 druhů denních a 144 nočních; ze zákonem chráněných oba otakárci - fenyklový i ovocný. V potoce žije 27 druhů ryb, např. pstruh obecný potoční, okoun říční, cejnek malý, ježdík žlutý. Z obojživelníků je tu zejména kuňka obecná, ropucha obecná a zelená.
Významná ornitologická lokalita, 47 hnízdících druhů, mezi jinými sýček obecný, konipas horský, pěnice hnědokřídlá, rákosník zpěvný. Nepravidelně zde hnízdí např. ledňáček říční a slavík obecný. Jejich výskyt ovlivňuje zvýšená návštěvnost území z okolních sídlišť, u ledňáčka i nedostatek drobných rybek ve znečištěné vodě Botiče. Z dalších druhů ptáků tu je hnízdiště žluny zelené a žluny šedé, krutihlava obecného, střízlíka obecného, stehlíka obecného, konipasa horského a pěnice hnědokřídlé.
Na březích Botiče byly nalezeny doklady osídlení již prvních zemědělců s lineární keramikou z mladší doby kamenné. Na pravém břehu přehradní nádrže se táhne hřbet Kozince končící ostrohem, na němž je dokumentováno hradištní opevnění z pozdní doby halštatské (asi 5. stol. př. n. l.). Hradiště bylo osídleno už v pozdní době kamenné a ve starší době bronzové, později ještě na počátku 9. století. V území zanechali své stopy i Keltové.
Území bylo v minulosti zemědělsky využíváno. Prudší stráně s mělkou půdou představovaly především pastviny, které byly ve 20. století nevhodně zalesněny hlavně nepůvodními dřevinami. Dnes tvoří park přírodní enklávu uvnitř velkoměstské zástavby. Místy se rozkládají ovocné sady s podrostem mezofilních luk. V Záběhlickém parku rostou některé exotické dřeviny, např. tsuga kanadská (Tsuga canadensis). Na jižně ukloněných svazích s mělkou půdou ojediněle nalezneme fragmenty xerotermních trávníků zejména svazu Koelerio-Phleion.
Z přírodních hodnot má význam zejména tok Botiče s přirozenými meandry a pásy pobřežní vegetace. Tento úsek je dnes chráněn v přírodní památce Meandry Botiče. Břehové porosty tvoří nejčastěji vrba bílá (Salix alba), vrba košíkářská (S. viminalis), olše lepkavá (Alnus glutinosa), roztroušeně také jilm vaz (Ulmus laevis). Přirozený ráz má také lužní les a tůně pod Toulcovým dvorem s mokřadní entomofaunou.
Na údolních loukách žije mokřadní střevlíček Panageus cruxmajor a v parku Práče vzácný střevlíček Perigona nigriceps, který vyhledává tlející rostlinné zbytky. Území je i stanovištěm četných druhů hnízdících ptáků, mezi jinými i sýčka obecného (Athene noctua).
Ve vodě žije poměrně bohatá rybí fauna, někteří měkkýši a také obojživelníci, např. kuňka obecná (Bombina bombina).
Územím dnes vede naučná stezka „Povodím Botiče", na jeho okraji u sídliště Košík se nachází ekologické centrum Toulcův dvůr. Celý prostor ovšem trpí blízkostí městských čtvrtí i splachy z obce Hostivař, což podporuje ruderalizaci většiny stanovišť
