Duben pro přírodní lokality Prahy 12 nebyl příznivý. Začátkem měsíce vyhořely Modřanské laguny, koncem dubna jedna nenechavá návštěvnice zdecimovala populaci konikleců lučních českých na přírodní památce V hrobech.
Tato „dloubačka“ během malé chvilky vydloubala asi 7 kusů rostlinek konikleců, zřejmě pro svoji zahradu. Přičemž na ploše jich v tu dobu rostlo asi 12. Argument, že nevěděla, že je na chráněném území osobně moc neberu. Jednak byla za tabulí a pruhovým značením, kterým je přírodní památka vyznačena, navíc ji na to upozornila jedna kolemjdoucí. Také připomeňme, že ona „dloubačka“ vlastně rostliny zcizila, protože si zcela určitě byla vědoma toho, že pozemek není její.
S výjimkou sběru lesních plodů (majitel lesa to ovšem může omezit), prakticky nemáme právo z cizích pozemků bez souhlasu jejich majitele cokoliv trhat a odnášet. Naše právní předpisy nám za určitých podmínek sice umožňují volný průchod krajinou (zákon č. 114/91 Sb., o ochraně přírody a krajiny), ale nesmíme přitom poškozovat polní a luční plodiny a rostliny.
Přenášení rostlin do zahrady nelze omluvit tím, že nevím, že jsem na chráněném území!
„Zahrádkářka“ se dopustila mnoha chyb, které koniklece luční velmi poškodily. Zjevné je poškození kořenového systému, který byl asi z 90 % zničen. Když se podíváme na první snímek, můžeme si všimnout, že vytahané rostlinky až na výjimky nemají vlásčité kořínky, kterými rostlina přijímá vodu a minerály. Kůlový kořen, který může být i více než 5 cm dlouhý, se po vydloubnutí zkrátil na 1–2 cm s absencí drobných kořínků. Zbytek kořene který zůstal v zemi, je vyfotografován na druhém obrázku. Je to jako kdyby nám někdo rozbil téměř celá ústa a my bychom pak měli delší dobu pracoval na plný výkon prakticky bez příjmu potravy a vody. Jak dlouho bysme to vydrželi a jakou šanci má takto poškozená rostlina.
Koniklece luční přirozeně rostou na suchých chudých půdách. Na tyto podmínky jsou také přizpůsobeny poměrně dlouhým a silně rozvětveným kořenovým systémem. Celou nadzemní část navíc kryjí drobné chloupky, které pomáhají rostlině hospodařit s vodou. Pokud takovou rostlinu přesadíme do dobré zahradní zeminy, zpravidla po přesazení dostane šok a často uhyne. Také je potřeba si uvědomit, že snížením počtu jedinců na ploše se významně sníží i jejich schopnost pro opylení (zbylé rostliny jsou poměrně vzdálené od sebe) a tím pro jejich další rozmnožování.
S plnou odpovědností mohu říci, že takto se pokusit přesadit volně rostoucí rostliny do zahrady může jenom hlupák.
|
 |
Kam pro rostliny když ne do přírody?
V současné době odborné zahradnické školky nabízejí široký výběr trvalek, cibulovin a dalších rostlin pro naše zahrady. Na rozdíl od planě rostoucích rostlin, zahradní jsou již přizpůsobeny pro život v zahradní půdě a ve většině případech při správném pěstování se dobře rozmnožují. Cenově jsou pro nás stále přístupné (pokud si je nekupujeme u zahraničních dodavatelů). Je proto zbytečné cokoliv z přírody přesazovat do vlastní zahrádky.
zahradní šlechtěný kultivar koniklece - k dostání v zahradnictví
Můžeme jako občané s ochranou přírody pomoci?
Většinu lidí fotografie vydloubaných konikleců pobouřila. Ale aby se podobné příběhy nestávaly, každý může drobně pomoci.
Nebuďme lhostejní:
Když jsem vydloubané koniklece vysazoval zpět na plochu, vidělo asi dvacet lidí, jak se vrtám v zemi. Pouze jeden z nich za mnou dokázal přijít a chtěl mne vyfotografovat, aby měl důkaz pro další jednání. Když si všimnul, že naopak rostlinky sázím, měl velkou radost. Něco podobného prý ještě v Praze neviděl.
Pokud někoho vidíme (alespoň) v chráněném území, že tam dělá nepovolenou činnost, měli bychom to ohlásit městské policii. Dnes má skoro každý mobil, takže by to neměl být problém. Ale pozor! Nevolejte policii na lidi, kteří zajišťují údržbu území. Při troše pozorování je poznáte.
Buďme ohleduplní:
Volných ploch v Praze je stále méně a proto bychom si měli vážit každé lokality, která má trochu přírodnější charakter. Na bývalých pastvinách (př. V hrobech, Divoká Šárka, Prokopské údolí) bychom měli omezit venčení psů na pastvině (močí se na plochu dostává dusík, který podporuje růst velkých rostlin, které naopak potlačují drobné rostlinky). Neměli bychom zbytečně courat mimo pěšiny a pokud možno nenechat svého psa hrabat na louce. Jistě i pes se musí proběhnout, ale chráněné území má přeci své hodnoty a psi mohou povrch pastviny častým běháním poškodit. Pohyb po pěšinách platí samozřejmě i pro cyklisty.
Nebuďme zvědaví:
Když se na jednu vzácnou rostliny přijde podívat několik desítek, případně stovek lidí, tak tím také přírodě škodí. Pro jeden pohled můžou pak lidi pošlapat celou řadu jiných rostlin, které nemusí být tak krásné nebo teprve do své krásy začínají dorůstat. Ponechme proto rostlinkám klid k jejich rozvoji, tolerujme pohyb v ploše odborné veřejnosti a mějme radost z toho, že tam někde na té ploše naše rostlinka roste. Třeba se jednou dostane až k pěšině.
Pomáhejme:
Jen málo lidí řekne, že nemají rádi přírodu. Pro většinu z nás je inspirací, místem odpočinku apod. Ale kdo z nás si uvědomí, že její současný stav vznikl za významného přispění lidské činnosti. Třeba pravidelné spásání či kosení mimolesních ploch vytvořilo životní podmínky pro četné drobnější rostliny a tím i podmínky pro další živočichy jako například motýly, drobné ptáky apod. V současné době již nepotřebujeme pro zemědělskou výrobu kosit všechny pozemky, takže pokud je chceme udržet v čistotě, vyžaduje to nemalé finanční prostředky. Město Praha a jeho městské části ze svých rozpočtů dokáží ošetřit jen ty nejzákladnější a nejvzácnější plochy. A proto se nabízí volný prostor pro veřejnost, která bude ochotna například sponzorsky podporovat péči o další neudržované pozemky. Toto je zatím vize, ale třeba se jednou naplní.
Pavel Jeřábek
Hnutí Brontosaurus ZČ Kandík
jerabek.pavel@razdva.cz